PĚSTOVÁNÍ

---

Pěstování venku

 

První otázka, kterou si začínající pěstitel položí, zní: Kdy to mám nacpat do země? V zásadě se dá věřit staré lidové moudrosti, že na prvního máje, půda úrodná je, ovšem není to žádné dogma. Sázet se dá klidně od konce března (blbý je, když pak třeba napadne sníh a začne mrznout, ale to už se dneska nestává.) až do začátku června.

 

Následuje problém, kam zasadit. Konopí má rádo lehkou, neutrální či mírně zásaditou půdu, přiměřenou vlhkost a dostatek slunce. Tyhle podmínky splňují (nemůžeš-li pěstovat na vlastní zahradě) různé meze mezi poli, okraje remízků i pole samotná, zejména kukuřičná (na kukuřici pozor, musí se sledovat, kdy to jezedáci začnou sekat a bejt rychlejší!!!!, kromě toho je třeba počítat s tím, žže zemědělec najde sud s herbicidem a nenapadne ho nic lepšího než s nim polejt pole). Výborně se pěstuje na starých kompostech nebo hnojištích, ty je ale většinou potřeba posypat vápnem. Naopak naprosto zbytečné je sázet do míst vlhkých, s nedostatkem slunce či kyselou půdou (např. lesní paseky).

 

Další problémem je způsob sadby. Semena nebo sazenice? Obě cesty mají své plusy, ovšem i minusy. Setí nezabere moc času, prostě stačí patou (nebo nějakym aparátem) udělat tak 5 - 7 cm hlubokej řádek a nasypat semena. Jejich počet závisí na tom, jak dalece jsou kvalitní. Semínka typu "A" (tzn. velká, pravidelná lesklá semena) stačí dávat tak jedno na 10 centimetrů, semínka netříděná je třeba sypat hustěji. Zasetá semena zahrábneme hlínou tak, aby byla cca 5 centimetrů pod zemí. Z vlastní zkušenosti doporučuju nezalévat, protože přijde-li ve dnech po zasetí vedro, těch pár litrů vody vyschne a naklíčená semena to pak nemusí přežít. Lepší je nechat vše na přírodě, po prvním dešti se pole určitě zazelená. Nevýhodou je, že se občas špatně odhaduje klíčivost, takže se pak může stát, že na jednom poli máš dvě kytičky na metr, a na druhém si rveš vlasy, protože ti toho vyjelo tolik, že budeš muset půlku přesadit, nebo vytrhat:-(. Sází?-li nějaké to megalopole, je setí jedinou mo?ností, proto?e těžko budeš doma předpěstovávat několik set sazenic, nemluvě pak o problémech při transportu na pole. Předpěstovávání sazenic je oproti předchozímu postupu neskonale pracnější, ale má některé výhody. Ocení ho zejména ti zemědělci, kteří nemají možnost vytvořit mohutná pole, a potřebují tedy mít co největší jistotu, že se zasazené rostliny dožijí sklizně. Další výhodou je možnost začít pěstovat velice brzy, tak?e v květnu už můžeme mít opravdu velké kytky se slušným kořenovým balem, které po přesazení ven přežijí téměř všechno. Ideální nádobou na předpěstování jsou 1,5 litrové PET lahve, uříznuté tak 10 čísel pod uzávěrem. Mají dostatečný objem, takže sazenice zapustí velké kořeny, jsou lehké a na poli je stačí rozpárat nožem a celou rostlinu bez rizika poškození kořenů zasadit do dostatečně hluboké díry. Doporučuju kytku zakopat až po horní listy, ze zasypané části stonku pak vyjedou nové kořeny a kytka poroste jak divá. Nevýhodou předpěstovávání je už zmíněná pracnost, a taky riziko udání ze strany uvědomělých sousedů, které bude zejména od roku 1999 opravdu nepříjemné.

 

Skončilo sázení a pole se zelená. Sledujeme jak nám kytičky rostou a radujeme se. Asi po šesti týdnech je potřeba začít dávat pozor na samce, a okamžitě je vytrhávat. Absolutně nevěř tomu, že tam aspoň jeden nezustane. Samozřejmě že budeš mít palice plný semínek, takže se budeš muset otravovat s přebíráním, ale zase máš materiál na další, ještě mohutnější sadbu. Chceš-li mít nějakou trávu bez semínek, zasaď malý pole, jen pár kytek, na místě, kam budeš moct chodit každej den. S vytrháváním samců je dobré spojit zaštipování samic. Zaštipuje se nad třetím nebo čtvrtým patrem a má to v zásadě dva účely: kytka se víc rozvětví => víc palic, a neroste tolik do vejšky, tak?e pak není vidět přes plot nebo křoví. Vyplatí se to u menších polí s max. několika desítkama ganjovníků, zaštipovat lány s několika sty kytek je nad lidské síly. Po této počáteční fázi se o pole nemusíme už tolik starat, stačí jednou za pár týdnů obhlídnout a vyrvat plevel, kterej má tu drzost růst do vejšky a sabotovat pěstitelovo bohulibé snažení. Dál samozřejmě likvidujeme samce. Je-li velké sucho, můžeme občas trochu zalejt, ale zase to nepřehánět, konopí je v podstatě plevel a jen tak něco ho nezabije. Asi tak v půlce prázdnin se začni modlit, aby nepršelo, a aby bylo horko. Kytky přestanou růst a veškerou svou sílu vrhnou do palic, ve kterých utěšeně vzrůstá množství THC. Na přelomu srpna a září se začneme připravovat na sklizeň. Kontrolujeme zralost úrody, a monitorujeme aktivity jezedáků. Člověka dost zprudí, kdybž ganja skončí spolu s kukuřicí v siláži. Pole, kterým tohle riziko nehrozí, můžeme nechat dýl. Zvlášť v době těsně před sklizní musíme na pole chodit opatrně, nejlíp za šera, abysme se neprozradili. Hrozí totiž nebezpečí, že nějakej kripl, kterej hulí aniž by věděl proč, a kterej je samozřejmě línej pěstovat, sklidí pole za nás. Tyhle svině představujou dost velký nebezpečí a je jich docela dost. Pročesávaj krajinu a hledaj cizí políčka. Není snad třeba zdůrazňovat, že o svém poli nevykládáme na potkání a snažíme se, aby o něm nevěděl nikdo, než ti, který ho sázeli.

---

 

PĚSTOVÁNÍ DOMA

Pěstování marihuany v domácnosti (indoors) je alternativou, pokud nemáte možnost pěstování venku, např. v kukuřičných polích nebo někde na odlehlém místě. Nebo nechcete riskovat udání "aktivních" sousedů, popřípadě se nechcete dočkat překvapení, že již někdo za vás "sklidil, aniž by sel". Mimoto je pěstování marihuany z pohledu policie trestné a může vás čekat i nepříjemné překvapení z jejich strany, pokud nejste dost opatrní. A pak, když máte rostlinku(y) doma, můžete s radostí sledovat, jak rostou, opatrovat je a třeba si s nimi i povídat. Domácí pěstování má velkou výhodu. Rostlinky jsou pod neustálou kontrolou. Pěstitel je s nimi v kontaktu prakticky denně. Může reagovat na jakékoliv změny. Naučí se porozumět požadavkům rostlinek. Nevýhod je také dost. Při pěstování doma, je třeba rostlinkám zařídit umělé osvětlení a to žere elektřinu a elektřina zase žere peníze. Dalším nebezpečím je, že pokud k vám vtrhne policie (pochopitelně musí mít povolení k domovní prohlídce), těžko budete tvrdit, že vám tu skříň plnou rostlinek, zapojenou do elektrické zásuvky někdo podstrčil. Kdo může pěstovat? Jedním slovem - každý. I když jste neměli předchozí zkušenosti s pěstováním doma, můžete dostat krásnou úrodu marihuany, pokud se jen trošku budete řídit několika radami v tomhle slohovém útvaru. A třeba, když jste měli s pěstováním "indoors" nějaké problémy v minulosti, možná vám tenhle článeček pomůže.

 

Pro pěstování marihuany jsou důležité tyto tři složky:

 

Světlo Půda Oxid uhličitý

 

To platí pro pěstování čehokoliv. Rostliny fungují jako chemické továrny. Pomocí světla přeměňují oxid uhličitý na kyslík a získaný uhlík využívají na svůj růst. Ke svému růstu dále potřebují tři důležité prvky, které získávají z půdy (Dusík, Fosfor, Draslík).

 

---

Semínka

 

Semínka lze v Čechách sehnat poměrně jednoduše. Stačí mít známého, který se pěstování věnuje - ten bude mít určitě zásobu semínek zaručeného modelu. Někteří za těžké peníze nakupují semínka v Holandsku, kde existují firmy (Sensi seed bank,..), které prodávají odrůdy speciálně vyšlechtěné na vysoký obsah THC (př skunk). Semínka lze také najít ve většině koupené trávy. Neobsahuje-li vaše marihuana žádná semínka, zapochyboval bych trochu o její kvalitě. Semínka jsou výborným indikátorem kvality trávy. Semínka uvolněte z chumáčku květu jemně rukou, aby nedošlo k jejich poškození. Semínka nalezená v koupené marihuaně jsou schopná růstu, nejsou-li starší než tři roky. Semínka jsou plodná jen několik let. Obecně ze starších mají šanci vyklíčit ta největší. Semínka určují kvalitu výsledné rostliny. Nemůžete získat více, než je uloženo v semínku. Semínka jsou světle až tmavě hnědá. Za dobré znamení bývá považováno, když jsou tmavě žíhaná. Délka asi 5 mm. Máte-li velkou zásobu semínek a omezenou pěstovatelskou plochu, vybírejte pouze velká, tmavá a zaokrouhlená.

 

---

Klíčení

 

Do truhlíku se sterilním pískem, což je písek z pískoviště pečený v troubě při 200 stupních 40 minut, se vloží semínka. Špičatější špičkou vzhůru, do hloubky asi 2 cm. Písek se udržuje stále mokrý. Buďto se zalévá ze spodu, vzlínáním vody z misky, nebo rozprašovačem. Klasické zalévání z konvičky by písek odplavilo. Truhlík se umístí těsně pod dvě zářivky, které svítí non-stop. Ty dodají teplo a po vykouknutí klíčků z půdy i světlo. V truhlíku se semínka ponechají do doby, než z nich vyrostou první lístky. Klíčení ve vatě není příliš vhodné. Jemné kořínky se do vaty zapletou a při přesazování se polámou. Obecná zásada praví, přesazovat co nejméně. Ideální je pěstovat semínka rovnou ve velkém květináči, ve kterém nakonec bude rostlina i kvést. Trochu jiný - jednoduší způsob klíčení : Použijte vlhké papírové ubrousky nebo houbu a dejte semínka mezi 5-6 vrstev ubrousků nebo do dírek v houbě. Během klíčení, které trvá v rozmezí od tří dnů do dvou týdnů je bezpodmínečně nutné udržovat stálou vlhkost - né potopu! Ideální je tmavé místo a teplota kolem 32°C. Pokud chcete klíčení urychlit, je možné předem namočit semínka na 24 hodin do vlažné vody. Při přemisťování vzklíčených rostlinek je třeba dát pozor, aby se nepoškodily kořínky - kvůli tomu je lepší přesazovat ihned poté, co se objeví hlavní klíček.

 

---

Půda

 

Výběr a příprava půdy pro pěstování konopí je fatální otázkou a v žádném případě ji nelze bagatelizovat. Důležitý je obsah nutričních látek a stopových prvků, kterého můľe být dosaženo jednak hnojením nebo pořízením biohumusu (například vysazením dešťovek, které se na tvorbě humusu aktivně podílejí). Použijte tu nejlepší, kterou jen najdete. Šetření na půdě se z dlouhodobého pohledu nevyplácí. Použijete-li nesterilizovanou půdu, na 100% v ní najdete nějaké parazity, pravděpodobně příliš pozdě, než aby rostlinu zachránilo přesazení do "čisté" půdy. Kvalitní půdy najdete v každé prodejně se zahrádkářskými pomůckami nebo v květinářstvích. Kvalitní půda by měla mít následující vlastnosti:

 

Měla by dobře odvádět vodu (dobré drenážní schopnosti). Tzn., měla by obsahovat určité procento písku, perlitu nebo nějakého porézního kamene. pH by se mělo pohybovat mezi 6,5 a 7,5, jelikož marihuana si nevede dobře v kyselých půdách. Vysoce kyselá půda povzbuzuje rostlinu směrem k převládnutí samčího pohlaví, což není naším cílem. Půda by měla samozřejmě obsahovat i humus, kvůli zachycování a dodávce vlhkosti a živin. Chcete-li použít svou vlastnoručně namíchanou půdu, můžete použít tento recept: smíchejte 2 díly rašeliny s jedním dílem písku a jedním dílem perlitu nebo porézního kameniva vždy k získání 16 litrů zeminy. Otestujte pH vaší půdy lakmusovým papírkem nebo pomocí testovací soupravy (měla by být k dostání ve výše uvedených obchodech) nebo pH-metrem (to už je pro snoby). Ke zvýšení pH dodejte přibližně 300 g mletého vápence na 10 kg půdy. Dojde ke zvýšení pH přibližně o jeden bod (je třeba trochu experimentovat). Trváte-li na tom, že použijete hlínu, kterou jste nakopali někde za domem v zahrádce, je doporučeno ji sterilizovat. A to pečením v troubě při teplotě 200 stupňů po dobu 30-40 minut.To zneškodní veškerý život v půdě, takže by z ní nemělo růst nic, co tam nebylo zasazeno. Předem ji ovšem musíte navlhčit, a připravte se také na rychlou evakuaci domu, protože při pečení hlína strašně smrdí. Potom přidejte 1 polévkovou lžíci hnojiva na každých 4-5 litrů půdy a pořádně promíchejte. Lepší ovšem je, když utratíte za půdu pár korun v obchodě.

 

---

Nádoba na sázení

 

Poté, co jste si připravili půdu, je třeba se poohlédnout po vhodném květináči nebo jiné nádobě. Tato nádoba by měla být také sterilizována, zvláště bylo-li v ní již dříve něco pěstováno. Velikost nádoby je úzce spjata s velikostí (a i vším okolo) budoucí rostliny. Měli byste plánovat ne více než jedno přesazování, protože přesazování je pro rostlinu jistým šokem, po kterém se vzpamatovává a na určitou dobu zpomalí svůj růst, či jej dokonce zastaví. První květináč by neměl být větší neľ 15 cm v průměru a může být hliněný nebo plastický. Měl by být také dost hluboký - hlavní kořen konopí má obvykle 1/10 délky stonku a zavrtává se přímo do země. K přesazení si připravte větší nádobu tak, že ji naplníte půdou a uprostřed necháte důlek o rozměrech odpovídajících květináči, ve kterém doposud rostlinka žije. Malý květináč otočte vzhůru dnem a podle všech zkušeností by vám měla rostlina i s půdním balem vypadnout. Pokud se tak nestane, stačí horním okrajem květináče jemně udeřit o stůl a rostlina i půdním balem vypadne. Další, elegantnější, metodou je pěstovat mladé rostlinky v kelímcích vyrobených z lisované rašeliny, které se po přesazení do větší nádoby samy rozloží, dovolí kořenům prorůst skrz ně a ještě dodají živiny. Větší nádoba by měla mít asi 30 cm v průměru a objem okolo 11 litrů. Marihuana nemá ráda, když jsou její kořeny nějak omezeny nebo sevřeny v malém prostoru. Je těžké pak znovu přesazovat 150 cm vysokou rostlinu a tedy plánujte s předstihem. A rostlina skutečně bude veliká. Malé rostlinky by měly být připraveny k přesazení do jejich stálého "domova" již po dvou týdnech. Dbejte starostlivě o ně během prvního (až druhého) týdne v novém "bydlišti". Nepřipusťte nějaké omezování a škrcení kořenů, protože rostlina si už nepovede dobře, jsou-li jednou její kořeny nějak omezovány nebo stísněny.

 

---

Světlo

 

Nedá se svítit, musí se svítit. Otázka zní: Čím, za kolik a jak dlouho?

 

Ve volbě svítidla, kterým bude pěstitel osvětlovat svůj domácí pozemek existují v podstatě tři možnosti: Žárovky, Zářivky, Výbojky.

 

Žárovky jsou nejméně efektivním zdrojem světla. Většina energie, kterou spotřebují se v nich promění na teplo. Výhodou je, že jsou levné. Barva jejich světla je načervenalá. Vyzařují především v červené oblasti. Chybí jim modrá složka světla. Nedoporučuje se použití klasických žárovek - složení jejich světla způsobuje nadměrný růst stonku na úkor listů a květů.

 

Zářivky jsou efektivním zdrojem. Většina příkonu je vyzářena ve formě světla. Všichni známe klasické zářivkové trubice. K těm je třeba další "bižuterie" (startér, tlumivka, kondenzátor), která celé zařízení prodraží. Zářivkové trubice se vyrábějí v různých délkách a výkonech. Důležitá je barva jejich světla. K dostání jsou dvě základní provedení. Cool White, neboli studená bílá. Takováto zářivka vyzařuje světlo namodralé, má tedy většinu vyzářeného světla v modré oblasti světelného spektra. Druhým provedením je Warm White, což je teplá bílá. Světlo je načervenalé a výkon je tedy soustředěn do červené oblasti spektra. Pro pěstování je vhodné obě barvy světla kombinovat, aby bylo světelné spektrum vyrovnané. V BauMaxu jsem viděl i speciální zářivky GroLux určené přímo pro pěstování rostlin. Je to zářivka s vyváženým světelným spektrem. Ovšem cena okolo 400 Kč ji činí nepoužitelnou. Červená část světla prý podporuje růst stonku, vývoj květu a kořenu (kytka roste do výšky a dospívá), modrá část spektra podporuje růst listů (růst do šířky). Někdo tvrdí, že klasické zářivkové trubice je třeba měnit každých 6 měsíců. Věkem se totiž sníží jejich výkon, ale pro svícení doma se dá používat dál. Kromě klasických trubic jsou dnes velmi rozšířené tzv. úsporné, kompaktní zářivky. Jsou to vlastně zářivky, které se šroubují přímo do žárovkových objímek. Ve svém těle mají přímo zabudován elektronický startér. Opět s cenou kolem 400 Kč, nejsou při pěstování příliš používány. Výhodou by měla být jejich větší životnost oproti zářivkám s klasickým startérem a tlumivkou.

 

S jejich úsporností je to následovně. Jsou úspornější než žárovky. Kompaktní zářivka o příkonu kolem 20W, se svým světelným výkonem vyrovná 100W žárovce. Spotřebovává tedy pětkrát méně energie. Totéž ovšem platí i o zářivkových trubicích. Tedy trubice versus kompaktní "úsporné" zářivky vychází fifty : fifty. Většinou se používá pro každou rostlinu jedna zářivka metr dvacet dlouhá.

 

Výbojky Jsou v reflektorech na stadiónech, jsou ve veřejném osvětlení. Podle toho, kterým plynem je výbojka naplněna, vydává příslušně zabarvené světlo. Často se výbojky kradou ze sloupů veřejného osvětlení. Zaprvé je to vandalismus a poškozuje to veřejné mínění o nás a za druhé, sodíkové výbojky, které se používají při veřejném osvětlení mají výrazně oranžovou barvu, jsou navrženy tak, aby jejich světlo dobře pronikalo mlhou a deštěm. Mají výrazný nedostatek vlnových délek z modré části světla.

 

Halogenové lampy to jsou taková ta světla, která se automaticky rozsvítí, když se v noci motáte okolo nějaké vily. Za cenu kolem 500 Kč lze koupit halogenku o výkonu půl kilowattu zabudovanou do reflektoru. Podívejte se v Baumaxu, nebo někde, kde prodávají osvětlovací techniku. Halogenky jsou levné a výkonné, proto se používají nejčastěji.

 

Je jasné - čím více světla, tím více zaplatíte za elektřinu. Měsíční účet za provoz el. spotřebiče si snad každý dokáže spočítat sám, ale abych vás zbavil delšího mlácení do kalkulačky - tady je vzorec (platí při svícení 18 hodin denně po dobu 31 dní): X=0,558xSxP ; S [kč] je sazba za 1 KW/h , P [W] je příkon spotřebiče. Je důležité zvolit svítidlo s dobrou účinností. Například žárovka o příkonu 100W, přemění na světlo pouze něco okolo 20W. Za celoměsíční provoz takové žárovky zaplatíte např: 108 Kč, ale prosvítíte vlastně pouze osmnáct pade. Zbytek, tedy více jak 80 Kč se přemění na teplo. V tomto ohledu jsou mnohem lepší zářivky, kde se mění na světlo téměř všechna dodaná energie. Jak je tomu s halogenkami, to nevím. Také platí, že čím větší výkon zářivky, tím rychleji rostlina poroste. Čili nakupovat v rámci vašich finančních možností co nejsilnější zářivky. Pod silnými zářivkami se dá vypěstovat rostlina vysoká 100-140 cm vysoká již po dvou měsících. Pod těmi nejsilnějšími můžete dosáhnout i denního přírůstku okolo 5 cm. Jedinou překážkou pro pořízení těchto vysokovýkonostních zářivek je jejich cena a spotřeba. Důležité je, aby světlo, které rostliny přijímají, mělo co nejvyrovnanější barevné spektrum. Rostliny se totiž podle barvy světla orientují, co je zrovna za roční období. Bude-li na ně dopadat především červené světlo, budou si myslet, že už je podzim a předčasně vykvetou. Jelikož jsou rostliny zelené, znamená to, že zelené světlo nepohlcují a odrážejí jej. Budete-li svítit na kytku zeleným světlem, bude si myslet, že je tma. Květiny prostě zelené světlo nevidí.

 

Důležitým faktorem je délka umělé noci a dne. Je tu druhý činitel určující virtuální roční období. Pokud žijí rostliny venku. Začíná jejich vegetační období v květnu. Semínka začnou klíčit, pak následuje období růstu a na podzim přichází třetí, poslední období, kterým je doba květu a plození. Konopí je jednoletá bylina. Na konci roku zemře a musí proto vytvořit dostatek semen, které zajistí nový život v příštím roce. Aby rostlina poznala, že se blíží studené období roku a že je tedy třeba začít kvést, aby stihla vytvořit semena dříve, než přijdou první mrazy, orientuje se podle světla. Jedním z faktorů je barva světla, druhým faktorem je délka noci. Na konci roku se noc prodlužuje. Bude-li délka noci alespoň 12 hodin, rostliny vykvetou. Existují pěstitelé, kteří pěstují jednu rostlinu už třeba tři roky. Osvětlují ji tak, aby nikdy nezůstala víc jak deset hodin po tmě a kytka roste a roste. Důležitým faktorem je umístění zdroje - nejlepší je údajně zářič 4-6 cm nad vrcholkem rostliny. Je ovšem nutné dbát na to, aby v důsledku vyzařovaného tepla nedošlo k uvadání horních listů. V přirozeném prostředí rostlina svůj vývoj řídí podle délky dne a noci. Když se začne zkracovat doba osvětlení, identifikuje to cannabis jako blíľící se zimní období a urychlí svůj vývoj ke květu a zrání. Tohoto poznatku lze využít i při pěstování uvnitř. Pokud například pěstitel preferuje způsob průběžné sklizně, nemá zájem na tom, aby rostlina brzy vykvetla, a proto udržuje dlouhou fotoperiodu. Takto lze pěstovat třeba celý rok - když se potom rozhodnete nechat cannabis vykvést, stačí zkrátit dobu osvětlení. Rostliny by měli mít maximálně 18 hodin světla denně, v žádném případě ne více - musí se taky "vyspat". Obecně platí, čím méně tmy denně v průběhu prvních 5-6 měsíců, tím lépe. Čím je rostlina starší před tím, než začne kvést, tím lepší je konečný produkt. Poté, co rostlina začne kvést, se její metabolismus rapidně zpomalí tak, že se již kvalita nezvyšuje s věkem, jak tomu bylo v období před započetím květu. Celé je to tedy o tom, nechat rostlinu, předtím než vyrazí do květu, co nejdéle růst, aby se obsah užitečných látek dostal na nejvyšší možnou míru v době sklizně.

 

Zde uvádím orientační (můžou se u různých druhů lišit) doby vývoje v závislosti na délce fotoperiody:

 

Doba osvětlení Doba než rostlina vykvete 12 hodin 2,5 měsíců 16 hodin 3,5 měsíců 18 hodin 4,5 - 5 měsíců

 

---

Teplota a vlhkost

 

Ideální teplota pro dobu osvětlování je mezi 20 a 26°C a pro dobu tmy o 7-10°C nižší. Když se vytváří květové stopky, lze zvýšit teplotu až na 32°C - konopí začne vytvářet více ochranné pryskyřice. Místnost, ve které budete pěstovat, by měla být, pokud možno, relativně suchá. Co potřebujeme, je pryskyřičný povlak na listech a aby toto rostlina vytvořila, je potřeba ji "přesvědčit", že jej opravdu potřebuje pro svou ochranu před vysycháním. V extrémně vlhké místnosti rostliny vytvoří veliké široké listy a neprodukují tolik pryskyřice. Nesmíte nechat vystoupit teplotu v suché místnosti moc vysoko, protože rostlina pak nemůže dostatečně rychle asimilovat potřebné množství vody pomocí kořenů a listy začnou hnědnout. Marihuana rostoucí v teplé a suché místnosti bude mít užší listy než ta, která vyrůstá ve vlhké. Příčinou je, že v suché atmosféře rostlina lépe dýchá, protože se vlhkost i odpadní látky z listů rychleji odpařují. Ve vlhkém prostředí se nemohou vypařovat tak rychle. V důsledku toho musí být listy širší s větším povrchem, aby se odpadní látky rychleji odstranily. A protože široké listy produkují méně pryskyřice než úzké, tak v gramu užších listů bude více aktivních látek než v gramu listů širokých. Sice může být hmotnost sušených listů ze "širokolistnaté" rostliny vyšší, ale většinou nepěstujeme svou vlastní marihuanu pro kvantitu, ale pro kvalitu. Protože pryskyřice v marihuaně slouží k zabránění usychání listů, je pravděpodobné, že najdeme více pryskyřice v listech rostlin pěstovaných v suchých místnostech, než v místnostech vlhkých.

 

---

Větrání

 

Správné větrání v místnosti, kde pěstujete je velmi důležité. Čím více rostlin v místnosti, tím důležitějąím faktorem se větrání stává. Rostliny dýchají svými listy. Jimi se také "čistí" od odpadních látek, které svým metabolismem vyprodukovaly. Není-li zajištěno kvalitní větrání, póry v listech se ucpou a rostlina uhyne. Je-li ovšem dostatečný pohyb vzduchu, odpadní látky se mohou snadno odpařit, rostlina může dýchat a zůstane zdravá. V malých místnostech, nebo pěstujete-li marihuanu např. ve skříni (i to jde, za předpokladu dostatečného přísunu světla, zářivky při svém tvaru jsou ideální pro tento druh pěstování), kde máte jen několik rostlin, stačí pravděpodobně ke větrání i jen otevření dveří když rostliny kontrolujete. Ačkoliv je možno vypěstovat zdravě vypadající rostliny ve špatně ventilovaných místnostech, přece jen budou větší a zdravější, jestliže mají dostatečný přísun čerstvého vzduchu. Jestliže strávíte dostatek času v místnosti, budou vaše rostliny růst lépe, protože budou používat váš vydechovaný CO2. Někdy je to opravdu obtížné zabezpečit dodávku vzduchu do vaší místnosti, protože je většinou schována někde ve sklepě nebo na půdě. V tomto případě obyčejný větrák pomůže aspoň k nějaké cirkulaci vzduchu. Zároveň stimuluje rostliny k vytvoření silného a zdravého stonku. Často se stává, že v domácím prostředí pěstované rostliny nevytvoří dostatečně silný stonek, protože se nemusí potýkat s vnějąími vlivy, jako je vítr a déšť. Ačkoliv na druhou stranu rostlina věnuje více energie na tvorbu listů a pryskyřice namísto tvorby stonku.

 

---

Zalévání

 

Máte-li v blízkosti zdroj čisté přírodní vody, je to celkem jednoduché - použijte ji. Většina z nás ale používá vodu dodávanou z městských vodáren. Obsah přidávaných látek je různý, zvláště pak chlóru. Lidé se již za ty roky naučili, jak jej odstraňovat nebo jak se s ním vyrovnat. Ale vaše rostlina nebude mít čas zvykat si a tím pádem se o to musíte postarat sami. Chlór se vypaří z vody během 24 hodin, pokud vodu necháte stát v otevřené nádobě. Odstátá voda pak má i druhý účel: ohřeje se na pokojovou teplotu a tím nevystavíte rostlinku šoku, který by mohla dostat při zálivce studenou vodou. Vždy používejte k zálivce vodu nejméně o pokojové teplotě. Může být i trochu vlažná. Má-li voda opravdu moc chlóru, můžete použít nějaký prostředek na snižování obsahu, který byste měli dostat v prodejně s rybičkami nebo v potřebách pro chovatele. Nejdůležitější věcí na zalévání je, že se to musí dělat pořádně. Je možno zalévat rostlinu v desetilitrové nádobě až jedním litrem vody. Cílem je dostat půdu vlhkou od povrchu až po dno nádoby. Budete-li zalívat malým množstvím, i když často, zvlhčíte pouze horní část půdy a kořeny rostliny se začnou obracet vzhůru směrem k vodě. Druhou důležitou věcí při zalévání je mít nádobu s dobrým odvodněním - drenáží. Měli byste mít ve dně několik děr, aby přebytečná voda mohla odtéct. Je-li nádoba bez drenáže, pak se voda bude hromadit ve spodní části a bude způsobovat růst kyselosti půdy, plíseň nebo hnití kořenů. Jak už bylo řečeno dříve, půda musí umožnit odtok vody a nesmí se stávat tvrdou nebo vytvářet nějaký pevný obal. Jestliže jste do půdy přidali písek a perlit, jak bylo řečeno, neměli byste mít problémy. Ke zjištění, kdy zalévat, prostě strčte prst do hlíny. Cítíte-li vlhkost, můžete den nebo dva se zálivkou počkat. Hlína na povrchu je vždy vlhčí než ta, která je hlouběji. Rostlinu můžete přelít stejně snadno, jako ji nechat přílíš suchou, ale suché období přežije úspěšněji, než přehnané zalévání. Je lepší vyhrabat okolo stonku malý vodní příkop a vodu lít do něj - tím se zabrání přímému styku vody se stonkem a vyhneme se stonkové plísni. Silnější Marihuana vyroste v relativně suchém a horkém prostředí. Zalévejte když vodu rostlina potřebuje a nezalévejte, když ji nepotřebuje.

 

---

Hnojení

 

Marihuana má ráda dostatek živin, ale můžete ji také poškodit, jste-li moc horlivý. Některá hnojiva mohou rostlinu spálit a poškodit kořeny, jsou-li použita ve vysokých koncentracích. Většina kupovaných půd má dostatek živin pro růst rostliny v prvních 3-4 týdnech a tedy se o dodávání nemusíte starat. Nejdůležitější věcí na zapamatování je, že rostlinu si musí zvykat postupně na zvyšující se dávky. Začněte s vysoce ředěným hnojivem a postupně koncentraci hnojiva v roztoku zvyšujte. Snažte se používat hnojiva, která nemění pH půdy, což mnoho hnojiv dělá. Obecně všechna hnojiva pH snižují, čímž ji dělají kyselejší. Proto pro jistotu občas zkontrolujte pH půdy a když tak použijte opět vápenec. Jak tak čas ubíhá, množství solí, vzniklých rozkladem hnojiva, způsobuje růst kyselosti půdy a občas koncentrace solí vede k zakrnění rostliny a hnědnutí listů. Také během času, jak rostlina stárne, se kořeny stávají méně efektivní při získávání živin. Abyste se vyvarovali koncentrování solí v půdě a zajistili rostlině dostatek živin, je zapotřebí začít hnojit rostlinu, ve věku zhruba 6 týdnů, listově. Rozpusťte proto hnojivo ve vlažné vodě a tímto roztokem postříkejte přímo listoví. Listy absorbují hnojivo přímo do jejich cévek. Budete-li pokračovati v přidávání hnojiva do půdy, musíte si dát pozor na předávkování rostliny hnojivem. Nezapomeňte zvyšovat množství živin rostlině postupně. Marihuana vypadá, jako že je schopna spotřebovat tolik hnojiva, kolik jí dáte, pokud si ale na něj bude zvykat postupně. Během prvních zhruba 3 měsíců hnojte rostlinu co pár dní. Jakmile se růst listů zpomalí, přísun hnojiva rostlině by měl být snížen také. Nikdy nehnojte rostlinu před tím, než ji budete chtít sklízet, neboť přísun živin podporuje růst listoví a zpomaluje tvorbu aktivních látek (A o ty nám jde, že?).

 

Konopí prospívá nejlépe, je-li hnojeno substrátem o poměrné složení dusíku:fosforu:draslíku - 23:19:17. Nezbytné je také zajistit dostatečné množství stopových prvků (pokud již nejsou v zemině zastoupeny) a to: sodík, bór, zinek, křemík, vápník, kobalt, železo, chlór, molybden, hořčík, hliník a mangan. Mimo to ještě vitamíny B1, B2. Při aplikaci hnojiva se stačí řídit návodem na obalu - v žádném případě cannabis nepřehnojujte! Toto jsou zároveň nejdůleľitějąí složky všech běžných hnojiv. Obsah těchto prvků ve hnojivu se udává větąinou v procentech. Například mi tu zrovna na stole stojí lahvička hnojiva jménem Harmavit Speciál. Obsahuje 10% Dusíku, 9.5% Fosforu a 10.5% Draslíku. Takovéto hnojivo budu označovat 10-9.5-10.5, nemá smysl to označovat takto přesně bude stačit 10-10-10. Existují dokonce i 20-20-20. To jsou velmi silná hnojiva. Živiny zpočátku dodá kvalitní půda. Při pěstování doma se vyčerpá a je třeba později dodat hnojivo. Projděme si postupně ony tři hlavní činitele. Většina hnojiv má tu nepříjemnou vlastnost, že postupně zvyšují kyselost půdy. Nemá cenu hnojit dříve než za tři týdny po přesazení rostlin. Dávky hnojiva je třeba zvyšovat postupně. Lze hnojit i postřikem listů, ale ne dříve neľ po 1.5 měsíci. Oxid uhličitý CO2 je látkou, kterou rostlina dýchá. Získává z ní látky důležité pro svůj růst. Určitě znáte ze školy fotosyntézu. Fotochemickou reakci, kde jako katalyzátor působí chlorofyl.

 

6CO2 + 12H2O = C6H12O6 + 6H2O + 6O2

 

Z oxidu uhličitého a vody rostliny vyrobí cukr, vodu a kyslík. Jestliľe rostlina nemá dostatek CO2, roste pomalu. Při pěstování ve skříni je tedy nutná dobrá ventilace. Dokonce někteří používají CO2 přímo z tlakových lahví. Takto dopované rostliny rostou velmi rychle. Fotosyntéza ovšem vyžaduje světlo, takže zvýšením přívodu CO2 se musí zvýšit i osvětlení a dalším vstupním prvkem je voda. Hodně vody, hodně světla a hodně CO2 vedou k rychlému růstu. Důležité je dodávat všechny tyto tři složky. Zvýšením pouze přívodu CO2 se nic nezíská.

 

---

>Příklad skříně na pěstování